Jeden nejmenovaný pan doktor ze Zábřeha byl tak hodný a ochotně mě bral s sebou do terénu a ochotně mi všechno vysvětloval na ambulanci. Prošla jsem i jinými ambulancemi - např. u jedné nejmenované paní doktorky taktéž ze Zábřeha, a dokonce i u jednoho nejmenovaného pana doktora v Hořovicích... Ale myslím, že zůstanu u povídání zábřežáckých historek.
Myslím, že by se nehodilo jmenovat provoz, kde se to stalo. Daleko důležitější je, co a jak se to stalo.
Nu to nás zavolali do jednoho kravína, že máme ošetřit nějaká telátka s průjmem a kašlem (Betamox + Codimox), podívat se na pár kraviček po porodu a na jednu s podezřením na retenci sekundin.
Telátka jsme píchli do zadku, kravičky zkontrolovali (o jednu jsem ohla jehlu - tvrdej zadek a nešikovná ruka, no) a teď přišla na řadu ta poslední.
Kravička týden po porodu - telátko bylo údajně zdravé. Léčba retence placenty spočívá v tom, že se prsty oddělí karunkuly od kotyledonů. Veterináři na to mají dobrý grif - odšpuntovat to palcem a ukazováčkem asi jako když střílíte peckami od třešní. Děloha se nesmí poranit a placenta se musí odstranit celá. Jinak hrozí nekrotizace zbytku placenty a následné infekci. No a jelikož je v děloze vlhko a teplo, tak to také podle toho vypadá a zapáchá. Toto se provádí tak cca 3-7 dní po porodu - porodní cesty nejsou tak křehké, nastříklé cévami a o něco méně zranitelné. Navíc samotné odloupnutí karunkulů od kotyledonů jde lépe.
Pan doktor tedy začal v rukavici vyšetřovat tu retenci. Když tu se mu náhle skřivil obličej do největšího úšklebku nechutnosti. Vytáhl ruku v rukavici a poprosil mě, jestli bych to tam nemohla zkontrolovat já.
Blýsklo mi v očích, protože mě nikdy nenechal odlupovat karunkuly. Jenže hned mi zklaplo.
"Ale vždyť je tam tele! A pěkně oteklý. Anální poloha, postavení hřbetní a držení neurčité." Hlásila jsem ostatním a doufala, že se nepletu. Když jsem vytáhla ruku v rukavici, hned jsem poznala, proč se tak škaredě doktor zatvářil. Ten smrad týden hnijícího a tlejícího telete v děloze bych nepřála ani úhlavnímu nepřiteli.
To, když se vám zkazí maso na sluníčku, do něj spadnou tatínkovy ponožky a další nepopsatelné záležitosti, to je oproti tomuto slabý kafe.
"Já vám dám retenci, kurva. I ta holka pozná, že je tam tele. A to mi volal hlavní zootechnik. Cítíš ten smrad? A to máme akorát po snídani, viď, Marťo?"
Další příval velmi sprostých slov, která snad nejsou ani ve slovníku, se přihnal, když pan doktor se pokoušel vybavit zbytek telete.
"No doprdele, co to je??? Dyť já už šahám na kost!" vytáhl ruku i s kusem velmi zmokvalé kůže a zbytky masa. Je vidět, a hlavně cítit, že telátko už v žádném případě nemůže být naživu, když se takhle roztíká.
Musím přiznat, ač nerada, že se mi ten rohlík s máslem a se salámem, který jsme na rychlo s doktorem posnídali, tlačil kdesi před hrtan. Ale statečně jsem se držela a nedala nic znát.
Když se tak dívám za sebe (nesměla jsem se ani hnout, fixovala jsem kravičku za ocas), s potěšením jsem postřehla koutkem oka, jak ten ohromný smrad žene zootechniky co nejdále od místa činu. Tak jsem to ustála líp jak oni. A těsně po snídani.
Další a další čuráci a kreténi lítali vzduchem za kravičkou. To pan doktor zjistil, že telátko má opravdu anální polohu, postavení hřbetní a držení neurčité. Pánevní končetiny uhnilé kdesi pod tělem a právě se snažil tele vytáhnout ven za ocásek, který už byl také značně rozložený. Když mu zůstala jen spousta chlupů z ocasu, nabral ještě více červeně do obličeje. Nakonec se mu přece jen podařilo vykloubit obě pánevní končetiny, vybavit je ven a uvolnit si místo pro trup a óóóóbrovskou nateklou hlavu. Trup ještě jakž takž šel, ale ta hlava...
No nic, vemem to přes bránu.
Prvně jsem nechápala, co tím měl na mysli. Poté, co uvázali visící (dá se tomu říkat telíčko?) kus z pochvy do řetezů a přirachotil traktor, pochopila jsem.
Kravičku navedli k bráně, zafixovali ji mezi hrazením a traktor zařadil zpátečku. Doktor hlídal hrázku (takový tenký pružný dorzální okraj pochvy táhnoucí se až ke konečníku), aby se nenatrhla. Já se snažila v ničem nezavazet. A kravička se evientně snažila zmizet.
Po pár minutách se všechno podařilo, bez natrhnutí hrázky a s vybavením veškerého obsahu.
Kravička měla velmi vysokou horečku, vykulené krvavé oči a dala bych i ruku do ohně za to, že se jí orosilo čelo.
Dělohu pan doktor vypláchnul, kravička dostala silná antibiotika a zootechnici si vyslechli další sprosté nadávky.
A jak to všechno dopadlo?
Za týden jsme přijeli zkotrolovat kravičku, co se jí nepodařilo porodit dvě telátka a zootechnici na ní zapomněli. Kravička spokojeně přežvykovala u koryta, oči normální a krásné jako ostatní kravičky a nebyla na ní ani známka toho, co se jí dělo minulý týden. Nemohli jsme uvěřit vlastním očím a tak jsme si pro jistotu zkontrolovali i číslo na obojku. Všechno sedělo.
"Tak to už je jasné, jak spokojeně přežvykuje." Ale pro jistotu se na ní pan doktor ještě podíval.
Při výplachu neshledal žádné známky infekce ani zvýšenou teplotu. A tak fofrem na oběd.
Znovu jsem se přesvědčila o tom, že i ty krávy jsou velké bojovnice. A že krávy jsou vlastně úžasná zvířata. Ikdyž jsou to jenom krávy. Kdyby se toto například stalo kobyle, feně a nedejbože člověku, nemělo by to zdaleka tak dobrý konec.
A ještě malý dodatek
Po umytí rukou a přezutí z gumáků do civilních bot jsme se vydali na oběd. Když vám řeknu, že jsem smrděla ještě týden po akci, tak si dovedete představit, jak se tvářili lidé v hospodě a zejména číšník. Ale doktor se znal s kuchařem, tak jsme si dali guláš s pěti knedlíkama a valili do odrinace.
Žádné komentáře:
Okomentovat