"Tak si pro něj přijeď. Už vylítl!"
A tak jsem teda jela.
Modrý vlnkovaný, sotva vylétlý, tak jsem si toho ptáka představovala. Když chcete naučit andulku mluvit, musíte se jí věnovat od narození. Doma už jsem měla pro něj připravnou pěknou prostornou klícku ověnčenou spousty dobrot.
Po dvou měsících už lítal jako kulový blesk. Ale... Pořád neřekl ani slovo. "Musím být trpělivá" řekla jsem si. A tak jsem (skoro) byla.
Jenže mi před chvílí volali z kliniky. Musím na nějakou stáž, přendášku, atestaci, nebo co to je, dobře jsem tomu nerozumněla. Důležité bylo, že jsem měla odjet na čtyři dny. No potěš koště... Co s ptákem?
"Kubíčku, budeš tu teď sám."
A Kubíček nic. Ten salát byl asi přitažlivější než já.
A najednou jsem dostala spásný nápad... Co takhle vytáhnout ty dva elektronické papoušky, co jsem koupila rodičům, aby si mohli nahrávat ty svoje nesmyslné hádky? Oni totiž po zapnutí nahrávali zvuky a hlasy a pak je opakovali jeden po druhém a ještě dvakrát zrychleně. Rodiče málem šráklo, když jsem jim to pouštěla, a tak mi ti dva zůstali ve sklepě.
No nic, zkusím to...
"Kubíček!" mluvím na robotické papoušky...
"Kubíček! KUBÍČEK! KuBíČeK!" se v zápětí ozvalo...
No, paráda. Teď jen duracelky a nějak to zaonačit, aby to mluvilo furt dokola. Všimla jsem si, že se ten cuplík vždycky odcvakne, co takhle do tej mezery u cuplíku prdnout manikurní nůžky? Paráda. Takže teď to opakuje pořád dokola do zblbnutí baterek.
Myslím, že minutový interval bude na naučení stačit.
Ještě mu tam vysypu půl kila zrní, zapnu mu tu fontánku s vodou a můžu jet.
Po příjezdu:
Tááááák a jsem doma. Jak se má ten malý opeřený hajzlík?
Už rušno v obýváku mě má varovat. Příjdu mezi dveře, všude bordel jak v tanku a do toho slyším spořádaně od robotických papoušků:
""Kubíček! KUBÍČEK! KuBíČeK!"
A hned v zápětí strašný rachot od divokých křídel neustále kroužících dokola kolem lustru s nasraným řevem:
"KUBÍÍÍÍČEK!!! KUBÍÍÍČEK!"
A...: "PRDELÉÉÉÉ, SKLAPNÍÍÍ, PRDELÉÉÉ, SKLAPNÍÍÍ!"
Safra, to jsem nenahrávala! Kde se to naučil?
Ani po vypnutí papouščích chůviček se chudák Kubíček neuklidnil. A neuklidnil se ani soused, který stál pod oknem a hulákal:
"Do prdeléééé!!! Sklapnííí!!!"
Žádné komentáře:
Okomentovat