Usus magister est optimus*
Na tuto etapu jsem se těšila úplně nejvíc. Pan doktor Popelka nás bude učit na tomto cvičení z Chirurgie a ortopedie techniku šití. Tento předmět se vyučuje ve 3. a 4. ročníku a je součástí maturity. Pro mě jakožto pro leváka bylo učení šití docela zajímavé. Člověk si to musí v hlavě přemotat na opačnou stranu a pro někoho, kdo má docela špatnou prostorovou představivost (že, Zuzko) je to motačka. Ale nakonec jsme se to všichni naučili. Sice někdo doteď šije jako když pes čůrá, ale to chce cvik.
Nejprve jsme se učili uzlovat bez jehelece, potom s jehelecem a potom si to každý z nás minimálně jednou musel doma zopakovat s tkaničkama. Pan doktor nás naučil uzlovat jak klasickým uzlíčkovým stehem, tak U-stehem (vertikálním i horizontálním), křížovými, pokračovacím i lembertem. Na cvičení v ordinaci pana doktora jsme šili zatím jen prasečí nožičky. Mají tlustou kůži a proto se dobře šijí.
Když se šilo na známky, dostala jsem dvojku jen kvůli tomu, že jsem měla roztřepené (u 15 let starého hedvábí) konce uzlíků a za to, že jsem měla uzlíky na opačné straně, což jsem v té době brala jako křivdu. Samozřejmě, že leváci uzlí na levé straně, to pan doktor ještě uznal. Ale dvojka mi zůstala. Ranný hřeben byl tak akorát, okraje rány k sobě přitisknuté a vpichy ve vzdálenosti dle tloušťky kůže. Ale ty roztřepený konce. Myslela jsem si, že když je moc zastřihnu, bude to špatně, protože by měl být konec tak půl cm, aby se sutura nerozvázala. Když jsem je neustřihla, byly delší, ale konce byly tak roztřepené, že by se sutura rozvázala stejně. Achjo, měla jsem to ustřihnout, mohla být jednička.
Za pár let jsem si své umění z ničeho nic vyzkoušela na živém spícím pejskovi. 3 letý kříženec všeho možného chlupatého se porval s jiným, ale menším chlupatým křížencem a měl kousné rány všude po těle. Jelikož pan doktor (už ne MVDr. Popelka), měl na stole rozdělanou hysterektomii fenky barzoje, v čekárně seděla panička s freťákem (také na kastraci) a spousta pacientů na očkování, nebylo divu, že prostě nestíhal a já jsem si to všechno slízla. Do toho se přiřítili strážníci městské policie s majitelkou jednoho z kříženců (všude hafo krve), fenka na stole zatím spící nicméně stále ještě s dělohou a co teď.
"Já ti zastavím krvácení, píchnu něco na srážení. Ty nachystej si druhý stůl a nástroje na šití, vem to hedvábí co vidíš, jehly jsou u toho a jehelec si vem, jakej ti padne do ruky, přispi ho jak jsi zvyklá, ohol ho a než začneš šít, houkni na mě, já ti řeknu, co máš všechno dělat. Mezitím hlídej fenu, jestli se nebudí a jestli dýchá. Kdyby se probírala přidej ji kubík."
Jááá, šíít? To si dělá prdel... No ale když ono to psisko docela krvácí.
Pejsek byl stavěný, přispaný, na defektních místech vyhlolený a teď se mělo jít do tuhého.
"Já jsem naposled šila jen prasečí nožičky ve škole. To nezvládnu."
"Zvládneš, budeš muset, já nestíhám. Rány nejsou hluboké, nebudeš muset moc šít až do podkoží, ale jsou docela rozlezlé, je to potřeba. Tady a tady budeš šít křížovým, zbytek uzlíčkový... Když jsi šila prase, bylo to jednodušší, ale tady si musíš jen dávat pozor na vzdálenost stehů od okrajů a od sebe - pes má kůži tenčí, však to vidíš."
No moc jsem to teda neviděla, po pravdě řečeno.
"Nezapomeň si odsávat, dal jsem mu větší dávku anestetik neměl by se ti budit, kdyby něco, jsem vedle na stole."
Nejdřív jsem se pustila do jedné menší ranky na zkoušku - 6 stehů. To možná aj půjde. Pak už se šily ty dlouhé a nakonec ty malé. Mezitím jsem asi třikrát volala doktora, ať se ide podívat, jestli to dělám správně. Po čtvrté mě poslal do řiti, že nemá čas. Tak asi jo.
"Už to máš? Furt ne? Tak já jdu naočkovat tu plnou čekárnu a ty makej, nebo se ti začne budit."
Celkem jsem napočítala 129 stehů uzlíčkových a 18 stehů křížových. Trvalo mi to sice jeden a půl hodiny (furt se mi klepaly ruce jak ratlíkovi), ale nakonec mě doktor pochválil a dokonce ocenil i způsob, jakým jsem se vyrovnala s jednou kapsou. Pejsek vypadal jako v maskáčích, protože jsem mu vyholila jen chlupy, které zavazely v operačních polích (nebo spíš políčkách). Nakonec jsem ho oholila celého, aby nevypadal tak blbě. Jenže to on vypadal ještě hůř, poněvadž byl samá jizva. To si člověk nevybere. V duchu jsem trnula hrůzou, jestli pejsek vůbec díky mému zásahu nepojde. Ale doktor neměl zas tak velké připomínky, tak snad jsem odvedla svou práci dobře.
Doktor pak jen sešil natrhnutý koutek oka, podal silná antibiotika a já nějaké vitaminy a bylo to hotovo. Po zákroku jsem si musela převlíct plášť, protože byl durch propocený. Teď si nejsem jistá, jestli mu doktor nahrazoval část krve plazmaexpanderem když jsem byla u feny nebo ne. To se mi fakt vykouřilo z hlavy. Ale myslím, že ne, krve bylo jak z vola, ale dohromady jí snad tolik neztratil.
Za 14 dní přišel pejsek na kontrolu (celý ovázaný a barevný od kobanu), hnisaly mu jen tři rány, zbytek stehů jsme vytáhli. Takže to přežil.
________________________________________________________
Pozn.: Usus magister est optimus = praxe je nejlepší učitelka
Žádné komentáře:
Okomentovat