Zdeněk Vermouzek

Zdeněk Vermouzek je sobnost, které si velmi vážím. Kdybyste jej čistě teoreticky našli válet se před nádražím v Přerově, ani byste si o něj kolo neopřeli. Ale moje oblíbené Nesuď knihu podle obalu (Don't judge a book by its cover - anglické klišé) se znovu vyplatilo. Popravdě řečeno, poprvé jsem ho viděla na živo na střední škole a ani bych si nepomyslela, že by ho někdo mohl připodobnit tak, jak je psáno v druhé větě. Udělal to člověk, který mě k němu přivedl a který mě velmi zklamal. Za toto setknání mu však můžu jen a jen poděkovat. Má titul Mgr., ale nikdy jsem neslyšela (a mám pocit, že ani neviděla), že se tak představuje. Poprvé jsem Zdeňka Vermouzka viděla kde jinde než v Ornitologické stanici v Přerově. Myslím, že jsme šli na výstavu, která měla ve své době obrovský úspěch: Sáhni si na ptáka (pro vidící i nevidomé návštěvníky).

A v rámci výstavy jsem spojila také konzultaci ohledně školního projektu, za který jsme dostávali známku z praxe. Později jsem výzkum vypracovala v SOČ (Středoškolský odborný projekt můžete najít zde). Chtěla jsem pracovat na něčem, co by bylo originální v rámci naší školy. Ale také na něčem, co by bylo přínosné, co by nebylo zbytečné. Zdeněk přesně věděl, čím bychom my obyčejní studenti (později pod mým velením) mohli přispět. Návrhů bylo několik. Zvítězil však návrh o monitoringu uhynulého ptactva na zastávkách MHD v městě Kroměříž. Na projektu jsem pracovala ve spolupráci s mými spolužáky asi dva roky. Očekávala jsem, že uhynulých ptáků najdeme u zastávek víc. Jedno vysvětlení mám přímo v závěru. Druhé vysvětlení může být nepravdivé, za to jendodušší - moji terénní pracovníci neplnili práci tak, jak měli.  Selhal-li lidský faktor se už dnes nedovím.

Tento projekt zvítězil ve školním kole, v okresním kole byl druhý a dostal se i do krajského kola, kde obsadil třetí místo. Není to sice ten největší úspěch, ale já jsem na svoji práci pyšná. Dodnes mám prostě nutkání kontrolovat prosklené zastávky v Brně. Ještě mám však poslední úkol, který je trošku těžší. Chci uvědomit ekologický odbor v Kroměříži o závažnosti problému na zastávkách MHD a přestavět rizikové autobusové zastávky tak, aby nebyly konečnou stanicí pro zdejší ptáky. Protože na těchto zastávkách i po dalších dvou letech stále umírají ptáci.

Pokud by se našel nějaký sponzor, určitě ho uvítám. Na přestavbě zastávek není nic extrémně finančně náročného. Chci totiž ozkoušet funkčnost UV folie, která by byla pro oči okolo jdoucích lidí čirá, avšak pro ptáky neprůhledná. Jedná se o dvě zastávky na Lindovce.

Se Zdeňkem jsme si začali tykat, a když za mnou přišel s nabídkou brigády - přepisovat počty ptáků ze sčítání na jednotlivých stanovištích z papírové podoby do elektronické - neváhala jsem. Ze začátku jsem dělala spoustu chyb, které mě neuvěřitelně mrzely. Někdy jsem přeskočila řádek, někdy mi ujelo číslo, někdy se mi zase moje práce neuložila. Práce kvapná, málo platná. Nakonec jsem všechny údaje několikrát po sobě kontrolovala a data pro jistotu srovnávala s pravítkem, aby se mi nepletly řádky. Kdybych mohla vrátit čas, určitě bych to dělala od začátku a zbytečně nepřidělala práci. Chybami se člověk učí a já jsem teď puntičkářka.

Zdeněk je neuvěřitelně chytrý chlap. Jeho práce je jeho koníček, je to jeho život. Nedokázala bych si představit Zdeňka bez jeho práce. O svém oboru má přehled. Ví neuvěřitelné množství informací a stále se o nových rád dozvídá.

Nakonec mě velmi potěšilo, když mě Zdeněk požádal o fotografie uhynulých ptáků z mého projektu pro jednu výstavu. Samozřejmě, že jsem mu poslala všechny, které jsem měla vyfocené a na výstavu se šla podívat.

 Dnes už není ředitelem ORNISu v Přerově, ale přešel na vyšší level. V současné době je ředitelem České společnosti ornitologické. Je to správný člověk na správném místě. Kdo jiný by se na toto místo hodil než on?