Hadi prostě zdrhaj

Dlúho jsem nepřidala nic zajímavého do veterinární poradničky. Ozval se mi (zatím) nezkušený novochovatel, už má doma červenú užovku a stále mu zdrhá.
Pravdou je, že hadi sú chytří a vždycky si najdú skulinu, kudy mohou zdrhnúť. Obecně platí, že jestli had nezdrhne první noc v nové ubikaci, pak už nezdrhne nikdy (pokud se špatně nezavře terárko).
Honí ji po bytě jak divý a přitom je to zbytečné. Pokud nevíš kudy zdrhá, bude zdrhat pořád.
Článek, jak už to tak u mě bývá, bude jako vždy zlehčen, ale já ty hady takhle opravdu úspěšně chytám.
Takže radím zkontrolovat terárko a napravit nechtěné tajné východy.

Jak teda takú užovku pochytat? (Předpokládám, že když vám zdrhne velký had jako hroznýš nebo krajta, tak je dlouho nepřehlížíte)

Mě se osvědčily víceméně dva postupy. Říká se, že hadi obecně vyhledávají teplo a konkrétně úžovky sú docela žravé.
První je zavřít dveře od všech místností a okna. V zimě pořádně zatopit v radiátorech nebo použít přímotop a pod něj místit navlhčenú utěrku, hadru, dečku, ... Ostatní teplovyrábějící spotřebiče vypnót. K tomu misku s vodou a oáza pro hada je dokonalá.

 Nebo do prostřed místnosti položit na zem potravu v nádobě tak vysoké, aby nemohla vyskočit ven nebo do klece. Ono sa blběji chytá po bytě hlodavec než had (nebo aspoň ňa to tak příjde).  Samozřejmě, že pokud je had přežraný, tak si kokyno neveme.

Jenže Murphyho zákony fungují spolehlivě a proto toho hada najdete až na tom posledním místě. Úžovky milují hru na schovávanou. Já jsem užovky vždycky našla buď za skříněmi, za postelemi, visící z garnyže, z fíkusu, zahrabané v gauči, když si na ní otec sednul, na parapetu zahrabanú v květináči, v prádelním koši, stočenú za mísou na záchodě, na skříních, u psa v pelechu, v bráchových trenkách ...  To s teplem většinou nemusí mít nic společného.

A tak, když toho hada prostě dlúho nemožu najít, a nevím, ve které je místnosti, nechám oddělené všechny místnosti zavřenými dveřmi a okny, zajistím stúpačky a jiné šachty a do každé z místností položím někde misku s vodou. Žíznivý had = smutný had. Nejelpší je izolovat místnost s terárky od ostatních vždy zavřneými dveřmi, aby bylo hledání o x  místností a skrýší lehčí. V místnosti s terárkem mám mikroventilaci, takže otevřená okna mít nemusím.

Co jsem pokaždé chytala hady (bohužel všechny malé, všehovšudy 6x), ať už u známých nebo vlastní, zasejc se mi osvědčily jisté techniky. Nevím, jak to dělají ostatní, jestli se jim to daří i jednodušeji nebo ne. Mě to zatím vycházelo a proto si myslím, že to tak prostě jde. Sami musíte vědět, co máte za hada a jaký má charakter. Můj Ferda (já vím, blbé jméno, bylo mi 7 let) - Orthriophis teaniurus friesei, je akční, kúsavá a temperamentní hadice. Takže chytat ji za ocas = kúsanec do ruky. U některých to tak nefunguje. Většinou hada chytám v rukavicích, protože já osobně chovám samé kousavější hady a mám to s nimi natrénováno.  Někdo chytá bez, protože v nich nemá cit. Já už mám doma jen 17 letého hada, přes dva  a půl metru dlouhého (Užovka tenkoocasá). Osvědčily se mi normální zimní rukavice, ty neprokousne, a to už ňa xkrát rafnul. Moc nedoporučuji také ty pletené, co sa mu do nich zuby zapletou a jde to blbě z těch zoubků sundat. Samozřejmě krajty a hroznýši vám tuhletu srandu prokousnou jak prd. Pravda ale, nejen krajty a hroznýši umí pěkně bolestivě kúsnúť.
Známého korálovka byla nějaká moc flegmatická, tu jsem prostě vzala do ruk jak mimino.

Navíc jisté druhy hadů sa mohou postavit jako svícen (např. zrovna můj orthriophis) , takže chytat je do provizorního háčku (kleště ani speciální háky na hady doma fakt nemám) je docela sranda. Já jdu hned zezadu po hlavě, přesněji řečeno snažím se je chytat za hlavu tak, abych ji stiskla mezi palec a ukazovák. Pak zbytek těla seberu druhou rukou. Tak se mají fixovat malí hadi.
Samozřejmě je jednodušší chytnout hlavu hada ze zadu než z pozice face to face. Mně to tak pokaždé zatím u užovek vyšlo.
Nevím, jak je to u ostatních chytačů, ale já se snažím hada překvapit než s ním zbytečně šachovat. Myslím si totiž, že rychlým zásahem mu nezbůsobím tolik stresu a zatím se mi poštěstilo je odchytnout víceméně bez kúsanců.


Žádná manipulace s hadem se mu nelíbí, a tak ani chytání. S čímž souvisí také stres a snaha vykroutit sa. Pozor na ocásky, i když se had jen malinko praští ve snaze vysmeknout se, mohou se jim zlomit.

Vycházím ze svých zkušeností, které jsem nasbírala při občasném chytačském dobrodružství malých hadů a divokých užovek ještě jako náctiletá. Pokud má někdo lepší zkušenosti nebo lepší techniky, rady a tipy, tak sem s nimi ;-)

Žádné komentáře:

Okomentovat