Nebuněčné formy života - viry

Viry jsou nejmenší soustavy, které dnes řadíme k živým. Jsou to submikroskopická tělíska u kterých můžeme najít jen tři nejzákladnější znaky života:

·         1. Složené z NK a proteinů, mají schopnost aktivní reprodukce se kterou se pojí dědičnost.

Nebuněčné formy života (např. viry, viroidy, virusoidy) jsou v přenosech genetické informace závislé na hostitelských buňkách živých soustav, protože jen v nich probíhá jejich reprodukce. Viry můžeme obecně rozdělit podle toho, které buňky infikují, na rostlinné, živočišné a bakteriální (= bakteriofágy).

Virusoidy (satelity) jsou přídatné molekuly DNA nebo RNA v kapsidech některých virů.

Viroidy jsou vlásenkovitě uspořádané molekuly RNA, které infikují některé rostliny.

Priony jsou specifické živočišné proteiny bez NK. Díky svému abnormálnímu prostorovému uspořádání jejich AK řetězce jsou infekční a způsobují smrtelná onemocnění člověka a zvířat.

·          2. Jsou časově a prostorově uspořádány.

Velikost virů se může pohybovat v desítkách až stovkách nm.

·         3. Mají schopnost reprodukce a vývoje

Viry jsou charakteristické intracelulárním parazitismem. Nemají žádnou složku translačního systému. Překlad gen. inf. do virových proteinů uskutečňuje transl. syst. hostitelské buňky živé soustavy po infekci virem.

Viry jsou tedy nukleoproteinové částice vyznačující se schopností infikovat své host. buňky a v nich se reprodukovat v závislosti na jejich translačním systému. Zralý virion se od hostitelské buňky oddělí exocytózou (pučením). Mezi nejmenší viry patří Parvoviridae a mezi největší Poxviridae.

Jednotlivá částice viru, která je schopna infikovat hostitelskou buňku a množit se v ní, se nazývá virion.

Chemická stavba virionu:

1.       jedna molekula DNA nebo RNA (DNA viry, RNA viry) – dvouřetězcová nebo jednořetězcová - tvoří genom viru (zajišťuje reprodukci a gen. kontinuitu), zprostředkuje vazbu virionu na membránu host. buňky.

2.       dřeň (jádro) – (jaderná obálka u obalených virů obaluje) nukleoproteinový komplex, ve kterém je uzavřena NK

3.       kapsid – proteinový plášť, obaluje a chrání NK – výstavba kapsidu kolem NK připomíná krystalizaci, dohromady s NK tvoří nukleokapsid

4.       membránový obal u obalených virů – má typický charakter pro biomembrány (fosfolipidová dvouvrstva s integrálními makromol. glykoproteinů). Větší část je většinou odvozena z některé biomembrány host. buňky.

Stavba kapsidu

Jednotkou kapsidu je kapsomera, ta je tvořena proteinovými makromolekulami. Stavba a uspořádání kapsomery a uspořádání kapsomer v kapsidu jsou základem morfol. stavby virionu (-> rody, čeledě). Viry budují kapsidy většinou s heliakální (virus tabák. mozaiky) nebo ikozaedrální symetrií – 20stěnové. Fágy mají symetrii binární. Z hotových kapsomer se kapsid vytváří autoagregací (podle fyz. zákonů).

Rozmnožování viru

Je základní a zároveň jedinou životní funkcí virů, pro kterou využívají zásoby živin z hostitelské buňky. Reprodukční cyklus viru probíhá obecně v sedmi etapách:

1. Vazba virionu na povrch buňky

2. Penetrace do buňky

3. Uvolnění NK do z kapsidu

4. Replikace virové NK
5. Syntéza virových proteinů
6.  Maturace virionů
7.  Uvolnění virionů z buňky

Mezi proniknutím viru do buňky a maturací nových virionů probíhá fáze eklipsy, je to fáze kdy nemůžeme viry prokázat.

Zdroje informací:
Přednášky odpřednášel Prof. MVDr. Ivan Literák, CSc.
Prof. RNDr. Stanislav Rozsypal, DrSc. a kolektiv: Nový přehled biologie, Scientia spol. s. r. o. Praha, 2003