Místní | Celkové |
Nekróza okrajů rány | Traumatická horečka |
Rozpadnutí sutury | Otrava, sepse |
Infekce a hnisání rány | Anaerobní infekce |
Retence ranného sekretu, hnisu | |
Caro luxurians | |
Hypoplazie granulační tkáně | |
Poruchy při tvorbě jizvy |
Místní komplikace při hojení rány
a) Nekróza okrajů rány
Nekróza je způsobena místním nedokrvením zejména u starších ran (starší zhruba šesti hodin) a v příliš husté nebo v příliš utažené sutuře, Při šití si hlavně všímáme tloušťky kůže, podle tloušťky kůže volíme vzdálenost 1:1 jednotlivých stehů od sebe. Stehy dotahujeme rovnoměrně a úměrně.
b) Rozpadnutí sutury
Sutura se nejčastěji rozpadá po nevhodně zvoleném šicím materiálu (jde o pevnost a tloušťku), enormním tahem a tlakem na ranný okraj kvůli velkému otoku, neustálému pohybu nebo ohybu (nedostatečné fixaci) nebo automutilací (sebepoškozením pacienta).
c) Infekce a hnisání
Je to nejčastější komplikace a jejím nejčastějším původcem je stafylococcus, streptococcus a nebo saprofytické hnilobné zárodky (např. Proteus). Každý z nich začíná posléze vytvářet nekrotickou tkáň a hnis, tím však zabraňují hojení rány per primam.
Difúzní neohraničený zánět pojivové tkáně s tendencí šířit se do okolí se nazývá flegmóna.
V těle se také může nově vytvořit nepřirozená dutina vyplněná hnisem, která vznikla kolikvací (ztekucením). Takovému útvaru říkáme absces. Podle místa vzniku můžeme rozdělit absces na povrchový, podkožní, hluboký a orgánový. Podle stáří pak na akutní (ten je teplý) a chronický (studený, klidový). Absces má svůj vlastní pevný vazivový obal, zevnitř je ohraničen pyogenní membránou, která je producentem hnisu jenž se v něm hromadí.
Fistula (píštěl) je kanálkovitá rána, která vznikla jako spojení nějaké dutiny s povrchem těla nebo spojuje orgánové dutiny navzájem (na obrázku je fistula oronasalis). Problém je v tom, že fistula nemá tendenci se hojit a neustále z ní vytéká hnis.
Empiém je obecný lékařský pojem pro nahromadění hnisu v dutině, jeden z nejvážnějších je empiém v pohrudniční dutině, tzv. pleuritis purulenta, ale podkladem empiému může být i kost (většinou os frotnale u koní a člověka).
a) Retence raného sekretu
Retence vzniká hlavně při nedobře stavěném krvácení, kdy se vráně vytvoří krevní koagula, která dráždí ránu ke zvýšené tvorbě ranného sekretu. Vzniká také i v případě, kdy jsme suturou dostatečně nepřiložili stěny a okraje rány k sobě, v ráně vznikly kapsy, ve kterých se pak ranný sekret hromadí. Následným uzavřením rány jsme mu pak zamezili možnost odtoku.
b) Hyperplazie granulační tkáně
Tento případ nastává tehdy, kdy tkáň přerůstá nad okraje rány. Má květákovitou nebo malinovitou strukturu, je hojně krvená a může mít vzhled nádorovitého bujení.
Příčinou může být jakékoli dráždění rány – neustálým pohybem, nevhodnými medikamenty, častým a nevhodným ošetřováním. Zde platí „méně, znamená více“.
Nejčastěji se používají tři způsoby terapie:
1. Přikládání tamponu napuštěným zředěným adrenalinem (1:1000)
2. Použití leptadel – nejčastěji AgNO3 (10-20%), krystaly modré skalice (CuSO4· 5H2O)
3. Excize (odříznutí) přebytečné tkáně nejlépe elektrokauterem a provedení skarifikace.
c) Hyploplazie granulační tkáně se vyskytuje většinou u vyčerpaných a kachetických pacientů. Nekvalitní tkáň odstraníme skarifikací (spálením) a podáme lokálně granulantia. Dbáme, aby se u pacienta zlepšila fyzická kondice /odstranění příčin vyčerpání, zlepšení výživy, podávání vitamínů).
d) Poruchy při tvorbě jizvy
· Kontraktury (stažení) – vznikají při plošných a hlubokých defektech (např. popáleniny)
· Keloid – je to hyperplastická jizva jejíž příčiny jsou stejné jako u hyperplazie granulační tkáně, má vzhled nádorového bujení.
· Kalcifikace (zkostnatění) je způsobena ukládáním vápníku a fosforu do jizvy, vyskytuje se výjimečně.
Celkové komplikace při hojení rány
Traumatická horečka
- má neustále rychle stoupající tendenci. Příčinou může být příliš velké množství nebo rozsah nekrotické tkáně v organismu, z nichž se do organismu dostávají bakterie a viry. Nejlepším řešením tohoto stavu je odstranění takové tkáně amputací.
Otrava
Je to stav, kdy se do celého organismu dostávají vysoce virulentní zárodky a jejich toxiny (hlavně stafylokoky) nejčastěji po nezvládnutí místního infekčního ložiska. Vzniká hlavně při snížené obranyschopnosti organismu.
Pacient má vysokou horečku (pes až 41°C), která pár hodin před smrtí klesá, narušen trias, propadá nechutenství, apatii, má špinavou spojivku (s nádechem ikteru), průjem aj.
Otrava má u zvířat různé formy:
1) Septikemická – klasická otrava vyskytující se u všech druhů domácích zvířat až na skot.
2) Pyémie – projevuje se u skotu, kdy se v kloubech a parenchymatických orgánech a mléčné žláze vytváří sekundární metastatická hnisavá ložiska (abscesy).
Příčiny a zdroje pyémie u skotu jsou různé: hnisavá endometritida po porodu (krávy a ovce mají bílý krevní obraz), hnisavá omphalophlebitis pupku telat (tzv. „kolík“), traumatická onemocnění předžaludků (např. hřebík v reticulu)
Žádné komentáře:
Okomentovat