Příznaky rány

Příznaky rány můžeme podle dopadu upřesnit na:
Místní příznaky
Celkové příznaky
krvácení
Traumatický šok
bolest
Hemoragický šok
Rozevření/rozestoupení
ranných okrajů od sebe
Anaerobní infekce
(řadíme i k celkovým komplikacím)


Místní příznaky rány
1.Krvácení
Krvácení je charakterizováno jako vystoupení krve mimo uzavřené krevní řečiště. Krvácení dělíme podle různých hledisek:
Podle místa, odkud krev vytéká:
  • arteriální
  • venózní
  • tkáňové (parenchymatózní)
  • smíšené

Podle doby vzniku:
  • Primární (okamžité)
  • Sekundární (dostavuje se později, např. při převazech, následnému ošetření ran apod.)

Podle toho, kam krev vytéká:
  • Vnější
  • Vnitřní
  • Do tkání, případně po pouzdra parenchymatických orgánů


2. Bolest
Bolest vzniká porušením nebo podrážděním nervového zakončení ve tkáních a může být primární nebo sekundární. Sekundární bolest nemusí vždy nastoupit (nastupuje většinou po 48 hodinách) a její možnou příčinou může být např. zánět, enormní otok, cizí předmět v ráně, může to být i výraz přítomnosti infekce v ráně.
Míra bolesti závisí na:
  • Stáří pacienta – mladí bývají vnímavější k bolesti než staří
  • Druhu pacienta – obecně platí, že čím menší pacient, tím je vnímavější k bolesti (např. čivava je vnímavější k bolesti než německý ovčák). Nejvnímavější k bolesti je kočka a pes, pak kůň, skot a malí přežvýkavci, prase a nakonec ptáci
  • Jednotlivému druhu tkáně – velmi citlivá je kůže, periost, rohovka a peritoneum. Naopak méně citlivé je podkoží, chrupavky, kosti a parenchymatické orgány.


3. Rozevření, rozestoupení ranných okrajů
Tento příznak krvácení závisí na velikosti a hloubce rány, na její lokalizaci, na elasticitě tkáně. Tam, kde je větší zatížení, větší tah a napětí na povrchu těla, tam se rány rozevírají více.

4. Porucha funkce
Porucha funkce tkáně či orgánu nemusí být při krvácení vždy, většinou se vyskytuje u velkých úrazů (např. zlomeniny, přerušení nervů, svalové ruptury).


Celkové komplikace rány
  • Traumatický šok

Traumatický šok je způsoben enormní bolestí při úrazech převážně dlouhých kostí a velkých kloubů. Organismus na to reaguje bezvědomím (neboli mdlobou). Proti tomuto šoku je potřeba urychleně bojovat.
  • Hemoragický šok

Mezi příznaky hemoragického šoku patří např. zrychlený tep, dech, snížená teplota, zvíře má pocit žízně, má studené koncové části těla (oči, rohy, ocas, vemeno), má bledou spojivku (až porcelánově bílou), může se i navzdory snížené tělesné teplotě potit, trpí svalovým tremorem (třesem), pacient lépe hospodaří s vodou (oligurie, anurie).

Rozdíl mezi šokem a kolapsem
Kolaps je způsoben vysokým drážděním nervu vagu (bloudivý nerv neboli nervus parasympaticus). S tím souvisí také bradykardie. Je to pomalá srdeční činnost způsobená vysokým tonem (napětím) nervu vagu. Jednoduše řečeno, cévní stěna ochabne a sníží se její tonus, a to způsobuje bradykardii. Opakem bradykaride je tachykardie (zvýšená srdeční činnost).

Šok je způsoben např. nadměrnou krevní ztrátou, poruchou ventilace plic, úrazem, enormní bolestí apod. Ve tkáni je pak nedostatek O2, pak se ve ní hromadí kyselina mléčná a máselná. To může vyvolat ireversibilní (nevratné) změny ve tkáni. Pokud se šok neléčí, neřeší, nastává smrt. Postiženému v šoku NEdáváme pít.

Žádné komentáře:

Okomentovat