1. den

Příjezd

Tak je to tady. Akce univerzity, na kterou jsem se těšila a kterou nám kazilo jen počasí. Každoročně studenti prvních ročníků vyjíždějí na Vysokoškolský zemědělský statek VFU Brno v Novém Jičíně. Letos je to úplně stejné snad jen s malým detailem. Loni vyplavila velká voda jednu z budov sloužících k ubytování studentů. Ne že by to byla nějaká škoda pro studenty - klepali v ní kosu a celkově byla škaredá, ale část z nich se musela ubytovat na nově zrekonstruované ubytovně v nedalekých Bartošovicích. Akorát nechápu, proč tam nenacpali celou skupinu, ale jen ty, co se nevlezli nikam do pokojů v "Účelovce" nebo "Malé škole". Takhle byli chudáčci odříznutí a každé ráno museli vstávat o čtvrt hodiny dřív, aby stihli mikrobus a dojeli tak v sedm ráno k "Účelovce".
I když, člověk si nevybral. V Novém Jičíně sice topili o sto šest, ale netekla jim teplá voda. V Bartošovicích sice netopili vůbec, ale na druhou stranu tekla horká voda (za tři minuty se dala v koupelničce vytvořit erární sauna).
Ale stejně odstrčení chudáčci v Bartošovicích sušili mokré věci na fajrujícím topení na "Účelovce".
Jediné mínus jsme měli jen v tom, že jsme tam nebyli s ostatními spolužáky, ale na druhou stranu to mělo i své výhody. Mikrobus nás totiž mohl odvézt na ubytovnu teprve ve 22:45, což byl velice pádný důvod se do té doby zdržovat v hospodě Bowling :-D

přednáška Ochrana přírody a krajiny v ČR

(Přednášela Mgr. I. Němečková, PhDr.)

Principy ochrany přírody a krajiny v České republice
V současné době bychom krajinu v ČR mohli rozdělit na krajinu přírodní, historickou, harmonickou a kulturní krajinu. Paní inženýrka se okrajově zmínila o Evropské úmluvě o krajině, která byla podepsána v roce 2000 ve Florencii. Krajinný ráz (= genius loci) tu máme převážně nížinný a rovinatý.
Ekologové předpokládají, že v České republice do roku 2040 poklesne velikost nefragmentované krajiny z původních 81% na 53%. Nefregmentovaná krajina je souvislá, člověkem nezasažená (tedy bez silničních komunikací, zástaveb, obhospodařené půdy apod.) přírodní krajina. Tzv. fragmentace krajiny je důležitá pro udržení přírodních lokalit sloužících jako domov pro různé organismy a zachování biodiverzity na území naší země. Jen pro příklad: v české republice ze 200 hnízdících druhů ptáků je 53% zapsáno v Červené knize. Na naší mapě se vyskytuje čím dál více bílých míst - krajin, které už není možné napravit a ozdravit (tzv. polygony). Jen 17% území v ČR jsou relativně dobře zachovalými biotopy.
Biodiverzita je snižována hlavně likvidací přírodních systémů (hlavně biotopů), intenzifikací krajiny a zavlékáním cizích druhů.
Nepůvodní organismy můžeme rozdělit na organismy:
  • geograficky nepůvodní - typickým příkladem jsou bažanti. Kteří zde žijí už od středověku, ale původně se u nás nevyskytovali.
  • invazivní organismy - Tyto organismy se velmi dobře adaptovaly na naše životní prostředí (rychlý růst, velké rozměry, menší nároky na kvalitu půdy a světlo) a začaly vytlačovat původní druhy, které jsou citlivější a špatně se adaptují na nové životní podmínky (zastínění velkými rostlinami, odnímání živin z půdy, ...). Jako příklad můžeme uvést křídlatku japonskou (dokáže se rozmnožovat jak generativním způsobem tak vegetativním).
Ochrana přírody je multidisciplinární poměrně mladý obor, který využívá poznatků a velkého množství dat jak z biologie, tak i z ekologie, zoologie, botaniky a etologie. Hlavními otázkami tohoto oboru je co vlastně chránit?, jak? a proč?.
Současné důvody k ochraně organismů mohou být jak biologické, tak i etické a estetické. člověk by neměl nechat mizet organismy ať už pro jejich využitelnost, krásu, ale i pro jejich biologickou hodnotu a další možné zkoumání.

Základní mezníky v historii ochrany přírody
1189: Statuta Konrádova - je nejstarším českým zákoníkem Knížete Konráda Oty.
1360: Kniha Rožmberská - nejstarší právní kniha psaná česky
1838: Jiří Augustin Langueval-Burqoy vymezil část lesních celků z běžného hospodářství pro pozdější podnik Chráněného území Žofínský prales a Hojná voda.

Novodobé pojetí ochrany přírody
Ve 20. století (po vzniku první samostatné republiky) se u nás vyhlásilo 142 chráněných území, která přetrvala až do roku 1938. V roce 1956 vznikla v ČSSR Chráněná krajinná oblast Český ráj.
Ochrana přírody tzv. pasivním přístupem (Zákon č. 40/1956 Sb. O státních ochraně přírody) byla sice přínosná, ale ne příliš účinná. V podstatě se jednalo o zapsání významných přírodních oblastí, jednotlivých vzácných lokalit a v podstatě zhaslo. Neexistovaly žádné projekty na ochranu, žádné plány pro udržení a takřka minimální monitoring. To vše se změnilo až o 36 let později (Zákon č. 114./1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny), kdy se do ochrany mohly zapojit i jiné subjekty jako neziskové organizace, regiony, obce, soukromé subjekty, ...- tedy aktivní přístup. V dnešní době se vypracovávají různé projekty proti vymizení ohroženého druhu i jeho biotopu.
Pod nápravu věcí veřejných spadá i upevňování a zvýšení biodiverzity s územními systémy, které se dále rozvětvují. Mezi takové hlavní větve patří biocentra (např. rybník), biokoridory (např. vodní tok) a interakční prvky (např. solitérní strom, mez, remízek) a to vše v nadregionální, regionální i lokální úrovni.

Územní ochrana
Územní ochranu můžeme podle rozlohy rozdělit na velkoplošná a maloplošná chráněná území (CHÚ) a novodobě ptačí oblasti a evropsky významné oblasti..
Velkoplošná území jsou de facto národní parky (NP) a chráněné krajinné oblasti (CHKO). V Česku máme 4 národní parky: NP Šumava, Krkonošský národní park (KRNAP), NP Podyjí a České Švýcarsko. Chráněných krajinných oblastí je v České republice 24 a od roku 2005 také Český les.
Mezi maloplošná CHÚ pak patří národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace a přírodní památky.
Ptačí oblasti se, jak už z názvu vyplývá, zaměřují hlavně na populace hnízdících ptáků na našem území. V současnosti jich je 25 pro 59 druhů ptáků.
Evropsky významné oblasti se vztahují na ostatní organismy kromě ptáků. K roku 2010 je jich 1087 pro 61 typů stanovišť pro 104 druhů a toto číslo stále roste. Ptačí oblasti mohou být zároveň i evropsky významné oblasti (např. CHKO Poodří - pro ptáky ledňáčka říčního, kopřivku obecnou, bukače velkého a motáka pochopa, který je zobrazen na logu organizace)
Paní inženýrka přednášela potom o konkrétních programech a charakteristikách CHKO Poodří (ve kterém jsme se nacházeli), hlavně o Bartošovických luzích , ale pro záchvat kašle (mám doznívající zápal plic) jsem přednáškový sál opustila a tudíž nemám ani další poznámky. Omlouvám se, pokud jsou záznamy neúplné, rychlopis mám velice zručný, nicméně ne dokonalý.
Zdroje, ze kterých paní Ing. Němečková také čerpala, jsou: mzp.cz a nature.cz, jednalo se hlavně o grafy a mapy.

Kladení pastiček

Posléze jsme se vydali na "kliniku" asi 7 minut od "účelovky" pro pastičky, nakladli v liniích cca asi po 2 metrech. Každý takto nakladl 15 pastiček na místo, které si sám vybral. Natáhnutí pastiček jsme si úspešně nacvičili v budově, a tak se hororové PRÁSK!AU! ozývalo jen zřídka. Jako návnada nám posloužily knotky (jíška z loje a mouky obarvená barvivy). Nutno podotknout, že celý den poprchávalo místy přeháňky. Ale aspoň nebyla zima, což bylo hlavní.

Fotografii zapůjčila moje spolužačka. Plánek překresloval pan docent K. (zřejmě).

Entomologie a detekce netopýrů

S asistentem jsme se vydali do místního parku za kostelem přichystat na hmyz světelnou past.

Fotografii zapůjčila moje spolužačka.

Spolu s kolegou natáhli mezi dva stromky špagátek, na něj zavěsili bílé prostěradlo a před něj rožli velkou lampu. Zatímco naše pastička měla lákat hmyz, odporoučeli jsme se rozbahněnou mokrou cestičkou k zámku pro poslech netopýrů. Mašinka v rukou asistenta měla dva čudliky: jeden na regulaci hlasitosti a druhý na určení rozmezí Hz zvuku, který bude transformovat do slyšitelného rozmezí pro nás posluchače. Nu a protože děvčata z 18. skupiny dělaly bordel jak stádo opic a protože jedna naše spolužačka byla řádně posilněná alkoholem a velmi velmi veselá, netopejry jsme asi polekali a slyšeli prd. Nakonec to uřvané opice svedly na rozbitou mašinku tzv. Bat detektor. Myslím, že nemá cenu rozebírat vše, co jsme si o netopýrech říkali. Tomuto tématu jsem věnovala docela dlouhý článek. Občas nám Bat detektor zapraskal, ale jak netopýr proletěl, opět ztichl. Usoudili jsme, že po pár zodpovězených otázkách, se vrátíme k naší světelné pasti. Řekli jsme si něco málo o hmyzu, o tom, co jsme viděli na plátně (kupodivu málo komárů)...

Mimochodem, víte jaký rozdíl je mezi komárem a pakomárem a který z nich bodá a saje krev?
Jednoduché: pakomár je neškodný a má velmi dlouhá tykadla oproti komárovi, také jiné postavení nohou. Komár taky nesaje krev. Tedy přesně řečeno samec. Ale pouze samička. Samička se od samce odliší velikostí a tykadly. Samec má taková krásná zpeřená (prachatá) tykadla, zatímco samička je má rovná jednoduchá. Samečkovi slouží jako detektory samičky. Protože ona vydává feromony, které se pak zachycují na tykadlech samečka.

Druhý kolega přinesl v bundě dva ježky. Jeden z nich byl západní a druhý východní. Víte který je který? Umíte je od sebe rozeznat? My už ano.
Ježek západní je velmi kultivovaný. Nosí kolem očí brýle a má učesané bodliny. Proto si ho můžete po srsti pohladit, aniž by vás popíchal. Ježek východní je neučesaný frajer s bodlinami cik cak a nenosí brýle. Ten náš hezky spinkal a nic si z nás nedělal, na rozdíl od toho druhého, který už věděl, co jsou lidi zač a prchal. Nicméně blechy mají oba:-D

Ostatní činnosti po rozvrhu,

se konaly individuálně a studenti se tak nějak potulovali po celém areálu. Někteří se zabydlili, někteří šli na obchůzku, další jen tak zevlili na kanapi. Večer se většina z nás sešla stejně na Bowlingu. Já si uvařila svoju starou známou a vděčnou čínskou polívku z Tesca za 2,9 a bylo mě taky dobře. Naposledy jsme se viděli se skupinou spolužáků, kteří měli další den "pochoďáček" a odjezd domů. Jsem zvědavá, jak budeme zmučeně vypadat my...

Do Bartošovic se ta hrstka odloučených chudáčků dostala až v 24:00 mikrobusem. Takže ten první den byl tak nějak zabitý. Musím však ale říct, že ubytovna byla moc pěkná, plotýnkami, příbory, hrníčky, taléřky, hrnci a ledničkou s mražákem vybavená kuchyňka na druhé půlce s malým stolkem a 4 židličkami... Z brusu nová koupelna a záchody, takřka nedotčené... Prostorné pokojíky se skromným leč pěkným vybavením... Co víc si mohl student přát? Snad jen, kdyby začli topit.

"Dneska už se na tom pracuje", hlásal docent Klimeš, ale stejně se nikdy k ničemu nedopracovalo. A tak si to studenti (teda aspoň já určitě) vynahrazovali koupelnovou saunou, kdy se (pro malý počet ubytovaných a relativně velký počet sprch) sprchovalo asi půl hodiny a více co nejteplejší vodou, která se ještě dala snést, až se pro velké nasycení par nedalo dýchat. Pokaždé, když se otevřely dveře od koupelny, vyvalil se oblak horké páry a pak teprve rudolící a rudořiťkatý student nebo studentka:-)
Pokojík jsme obydlovaly s Ivčou a Kájou. Kája se bojí tmy, tak poslední zhasnutí a dobrou noc probíhalo docela úsměvně. A jak už to tak bývá, kecalo se a kecalo a kecalo až do půl jedné do rána.

Postupujte dále do 2. dne...

Žádné komentáře:

Okomentovat