Malá zoologická XV.

Malý zázrak, co jsme mohli spatřit až po deseti letech.


O desetileté samičce Eklektuse jsem psala v předchozím článku. A dnes máme spolu za sebou jedno obrovské vítězství. Ája se naučila nám důvěřovat a začala chodit na ruku! Během necelých pěti hodin po dvou týdnech, co ji převezli k nám.

Ája je neuvěřitelně důvěřivý pták a na to, že je to samice, které bývají hlavně náladové a poměrně škodolibé, je velice hodná. Nějakou dobu už se na mě a na Orla snaží tokat, asi se nám zamilovala. Pokaždé, když jsme se nachomítly kolem klece nebo jií klec otevřely, slezla z bidla a přišla ke dvířkům. Nakonec začala vystrkovat hlavu z klece a tahat nás za trika. Měly jsme s Orlem velký strach, že nám uletí a cestou nás poklove, protože kromě tokání na nás dvě, na sebe nenechala moc sáhnout. Ale my jsme toho hned využily.

Každý pták pokud vstupuje na neznáme bidlo, si jej nejdřív okoštuje zobákem, jestli ho unese a jestli je stabilní. Ája byla nedůvěřivá k ruce a poměrně dost do ní klovala. Ale protože nám tak hezky vykukovala z klece, rozhodly jsme sa to s šéfovou risknout.

Obalila jsem si ruku ručníkem, srab že, aby mě to tolik nebolelo až zase začne Ája drsně prozkoumávat. Za chvíli na to Ája přišla a na to se můžete podívat na videu:

Všimněte si jak na videu už prozkoumává jemněji. Párkrát jsme to s ručníkem zopakovaly a za chvíli jsem přišla s holou rukou ke kleci. Chvíli trvalo než Ája přišla na to, jak jemně ochutnávat. Pak už mě jen maličko poškrabkala zobákem. Když zrovna se mnou tokala, tak mi zobákem jemně přejížděla po hřbetu ruky. Střídaly jsme sa s Orlem jak děti na skluzavce.

 Ája to brala jako bezva hru a nevěděla kdy přestat. 

O něco později nasedala a vysedala z ruky jako by nás znala od jakživa. Jenže to zdaleka nebylo všechno. Musely jsme ji naučit si nechat sáhnout na prsty. Ptáci s nezkrácenými letkami se na ruce fixují tak, že jim mezi palcem a ukazováčkem držíte prsty, aby neulétli. My máme v práci strop co se týče těchto záležitostí vypouštění ptáků docela na hovno. Ája by se tam mohla velmi snadno zranit.

To ale byl úkol pro Orla. Ta to s ptákama umí, jak kdysi řekl Orel Kamčatský ještě předtím než jsme prodali prvního Áju. 
Málem to se mnou šlehlo, když asi po dvaceti minutách přišla Orel s Ájou na ruce a ta byla tak klidná, že vypadala jako ze sádry. Jako kdyby sama přinesla červeného orla.

A tady je jedna fotečka s Ájou na mojí ruce, teď už bez ručníku. Ovšem ještě předtím než se naučila na zafixované nohy.


Žádné komentáře:

Okomentovat