Nácvik asertivity v praxi

aneb jednou to určitě vyjde...

Dojela jsem úplně v pohodě. Jízda cca čtyři hodiny, klasické letní objížďky, v Jaroměři zarváno jako obvykle až... dva kiláky od domova jsem se vytočila.
Zastavím na benzince, přede mnou u  stojanu takové to staré hipisácké auto a dva takoví sluníčkoví s dcerkou stojí před ním. Už netankoval, tak jsem logicky předpokládala, že jde zaplatit. Nechám motor mručet, říkám si.Ten frajer si to lážo plážo šmáral k pokladně. Též by mohl kopnout dovrtule, mám žizeň jak zavalený horník. Když už tam byl přes pět minut, tak jsem se po něm podívala. Co tam kurva dělá, vždyť byl druhý? A on ten kokot si tam pil kafíčko. Po nějakých asi třech minutách si ho vzal s sebou ven. Říkám si super, tak debil s tím teď odjede. Ani hovno. Malá princezna, jeho dcera, si vydupala zmrzlinku. Takže zpátky do fronty, byl tentokrát třetí, koupit ještě zmrzlinku a  hezky spapat. To už jsem pěnila já i řidič co stál za mnou i za ním stál ještě jeden. Ve zpětném zrcátku vidím, jak rozhazuje rukama a nadává.


Jak ten sluníčkový šulin vylezl, šel k autu, ale místo toho aby s tou erceplečkou odjel, přisedl si k ženě pod slunečník a dopíjel kafe!!! To jsem sa zvedla z auta, jdu k němu a v tu chvíli sa zvednul i on. Tak mu povidám (a v hlavě mi hučí, buď slušná, nezabij ho, buď slušná, neřvi po něm...):

"Dobrý den, prosimvás mohl byste si s tím autem poodjet? Já bych si chtěla taky natankovat!"

Tu poslední větu už jsem vůbec neřekla asertivně ale málem jsem ji na něj zařvala. A víš co on na to?

"Já jsem ale ještě neskončil. Já si tam ještě naliji redukci a pak třeba odjedu."

No to TŘEBA mě teda nasralo! A ještě jak sa u teho tlemil, mamrd...
Vytrhla jsem mu tu posranou lahvu z ruky a se řevem jsem její obsah, ať už to bylo cokoli, šplíchala všude kolem i po něm.

"Já ti dám kurva redukcu, že sa z teho posereš, ty čuráku zajebaný! Strč si to třeba do prdele ty kreténe!"

No a jak jsem tam cákala s tím sajrajtem, tak sa tam přimotala ta malá rozmazlená ubrečená, jeho princezna, a schytala nějakou dávku taky. No samozřejmě začala opět hystericky brečet, kokot s tou jeho maminou sa kolem ní semkli a já rudo před očima. No tak teď už vůbec neodjede, zmrd.

Naskočila jsem do auta, třískla dveřma tak, až mi málem u tej moji popelnice vypadly, a jela na protější stojan. Tam jsem si musela jak pipina omotat hadicu kolem auta a pak teprve natankovat.
Jdu zaplatit a než jsem odjela, ten imbecil tam s těma svejma kozama stál a lamentoval. Už jsem neviděla tu reakci řidičů za mnou, ale ti z něj měli asi taky sliny pod bradou.

Rada psycholožky: 

1. Ideální je, když sa do takových situací nedostanete
2. Pokud sa do nich dostanete, tak odvraťte pozornost od toho, co ve vás vzbuzuje agresi. Jděte si například taky pro něco k pití, na zmrzlinu, jděte si na záchod a osvěžte se studenou vodou pokropením týla, ...
3. Pokud už cítíte, že za chvíli vybuchnete vzteky, některým může pomoct gumička na zápěstí. Párkrát ji povytáhněte, pusťte a nechte se štípnout. Může pomoct vrátit se zpátky do reality.
4. Nadávky ostatních ignorujte.

Žádné komentáře:

Okomentovat