Dospěli jsme, vážení, do stavu, kdy se na sraz těšíme pomalu jako na Vánoce. A tak jsme se slezli potřetí. Letos jsme se slezli druhý víkend v srpnu. Loni se nám sraz vydařil, obzvlášť díky Mangorajovu výletu "po vrstevnici". Letos se tohoto dost důležitého úkolu, utahat Vlkodavy, aby rozchodili hladinu alkoholu v krvi, zhostil vzácný host, nováček. ThomasJir nám připravil vskutku kouzelnou a romantickou prohlídku Josefovské pevnosti s VIP výkladem.
Když dočtete až na samotný konec, uvidíte Thomasuv ocas a kozenky pro Martyho.
O Haha scénku se nám postarala trojka Ivan, Dodo, Otys. Probíhalo to asi takhle:
Dodo: "Otí, já nemůžu, držím Ivanovi, jdi první."
Otys: "Tak jo."
Kitty: "Chcete slyšet kameňák? Tak Dodo drží Ivanovi a Otysovi to nevadí."
Abych doplnila vytržený kontext, v pevnosti je tma, nemaj tam elektriku. Ale mají tam svítící zeď. A tam jsme se šli podívat bez svítilny, abychom to viděli. Jak to svítí, to dá rozum. A tak jsme si museli navzájem podržet světla.
Já moc strach nemívám, kór ze tmy nebo z úzkých chodeb, a už vůbec ne, když jsme šli úplně po tmě pár desítek metrů, ale když začal Thomas hloubat, kudy jít, jednou někam vyrazil a zase se vrátil se slovy "tak tudy asi ne", jsem měla trošičku namále. Přiznám se. Ale dobře to dopadlo, tak jak Thomas mele pantem, tak rychle dokáže najít i cestu ven z pevnosti.
